V květnu roku 2022 jsem se vydal na můj první větší výlet na motorce – přes Alpy k jezeru Garda v Itálii a přes Terst zpět domů. Byl to výlet, na který jsem se těšil od začátku roku. Zároveň jsem si ale nebyl úplně jistý, co mě čeká. Přeci to byl i celkově můj první výlet s přespáním a nikdy předtím jsem takto na motorce necestoval, navíc sám. Za několik dní jsem procestoval Německo, Rakousko, Itálii, Slovinsko, Slovensko a přes Brno jsem se vrátil zpět domů. Výlet byl intenzivní, místy dost náročný, ale zároveň nezapomenutelný. A především mi dal spoustu cenných zkušeností do budoucna. A o tohle vše mi právě jde. Přesto tento cestopis píši několik let zpětně, omylem se mi smazala většina fotek z výletu (zrovna těch nejhezčích) a vymazal jsem nahranou cestu v mapě, protože jsem si myslel, že ji už nebudu nikdy potřebovat. Nyní se snažím si vše sepsat a vybavit si vzpomínky, o které bych nerad přišel. I proto jsem se rozhodl, že budu psát cestopisy – abych si kdykoliv mohl sednout a mohl zavzpomínat na jednotlivé výlety, které i třeba někoho dalšího inspirují.
Jak jsem se připravoval
Než jsem vyrazil, strávil jsem nějaký čas přípravami – řešil jsem, co vše si mám vzít s sebou a hlavně, jak to vše na motorce sbalit, když člověk s sebou veze stan, spacák a další věci na několik dní. Byl to můj první větší moto trip a hodně věcí jsem udělal metodou pokus-omyl. Věděl jsem jen, že chci projet některé průsmyky a většinu tras jsem plánoval až na místě. Co jsem si vzal a proč, popisuji v samotném článku Jaké vybavení jsem si pořídil na první moto trip a proč. Dnes bych to ale udělal úplně jinak.
První den – dálnice, BMW muzeum a průtrž mračen
Vyrazil jsem v květnu roku 2022 brzy ráno, abych měl celý den před sebou. Z České republiky jsem se napojil na dálnici směr Nürnberg, Ingolstadt, Mnichov – a hned první chyba. Nechtěl jsem trávit moc času v Německu, protože jsem si myslel, že tam není co vidět a chtěl jsem být co nejdříve v cíli, na Gardě. Nechtěl jsem tedy trávit čas zdlouhavým přejezdem. Zpětně mě to mrzí, protože to je právě to, o co na výletě jde. Jízda na dálnici je nudná a na motorce vůbec nezábavná. Zároveň se po dálnici jede rovně, což neprospívá pneumatikám a sjíždí se jen uprostřed, a to v zatáčkách může být problém. Po příjezdu do Mnichova jsem zamířil k muzeu BMW, které jsem měl v plánu. Chtěl jsem si udělat fotku ikonické budovy, tak jsem zastavil před hlavním vjezdem, odkud mě okamžitě po zastavení vyhodila ochranka. Dojel jsem tedy na jiné místo a fotku jsem udělal odtud. Projel jsem si trochu Mnichov a pokračoval dál směr Innsbruck.
Po cestě mě zastihl silný slejvák, na což jsem byl naštěstí „připravený“. Zastavil jsem na odpočívadle na dálnici, vyndal z batohu nepromok, oblékl jsem ho, a pak jsem přemýšlel, jestli nemám počkat až pršet přestane. Nevypadalo to ale, že by počasí tohle mělo v plánu, a tak jsem pokračoval v jízdě po dálnici. Nebylo to příjemné, protože samo o sobě jsem si nebyl 100% při jízdě na mokru, natož když jde vidět jen na pár metrů před sebe. Jel jsem hodně opatrně, aby nedošlo k nehodě. Nepromok sice pomohl, ale samozřejmě jen na místech, kde byl. Na botách a rukavicích jsem ho neměl, tak ty byly úplně promočené. Aby mi dřív vyschly rukavice, zapnul jsem vyhřívání rukojetí, což ale moc nepomohlo. Po projetí tunelu na dálnici se počasí rozjasnilo a bylo zase teplo. Za Mnichovem jsem sjel na Rosenheim a pokračoval dále na Wattens, kde je mimochodem muzeum Swarovski. V okolí této obce jsem projížděl klasickými alpskými vesničkami, kde silnice byly pouze tak na jedno auto, rychlost všude snížená na 30 km/hod. a benzinky široko daleko nikde. Před Innsbruckem jsem věděl, že už nemám kam dál dojet a začal jsem tedy hledat kemp na internetu, kde se vyspím. Narazil jsem na jeden hezký kemp, ale zavírací doba byla později než doba příjezdu – musel jsem za to trochu zatáhnout, abych dojel včas. Pokud si dobře pamatuji, dorazil jsem 5 minut před zavíračkou. Naštěstí mě ještě vzali a já mohl začít s rozkládáním stanu. Jako naschvál opět začalo pršet a stan jsem skládal v dešti, z čehož jsem moc radost neměl. Naštěstí jsem pak objevil samorozkládací stan, který jsem si pořídil na další výlety. Po postavení stanu jsem se šel po dlouhém výletu ještě projít po kempu – byl to nějaký kemp s rybníky pro koupání, ale nic extra tam nebylo. Zároveň stál asi € 40 na noc. Musel jsem ještě nabít baterku v mobilu a pro jistotu dobít interkom. Nezbývalo mi nic jiného, než si sednout na záchody a tam čekat, než se mi vše alespoň trochu dobije. Pak jsem únavou padl do stanu a usnul jsem.
Druhý den – průsmyky a zima na Jaufenpass
Ráno jsem se co nejdřív sbalil a hned po otevření kempu a zaplacení jsem vyrazil přes Brenner Pass po staré silnici. Bylo to moje první setkání s průsmykem na motorce a byl jsem nadšený, krásná příroda, krásné okolí. Následoval Jaufenpass, který mě uchvátil zatáčkami, které jsem předtím nikdy neměl šanci projet. Tam byl nahoře ještě sníh, teplota nízko a já si musel pod bundu vzít mikinu, abych nezmrznul. Během jízdy jsem vždy zastavoval, abych si udělal fotky – bohužel to jsou přesně ty, které jsem omylem smazal. I přesto tyto průsmyky patří k nejhezčím zážitkům z výletu.
Z průsmyků jsem pokračoval přes Terlano a Trento až k jezeru Garda v Itálii. Tam jsem přespal v kempu poblíž Lacize. Kemp byl tady super, protože měl i bazén. Oproti předchozímu kempu také za poloviční cenu. Po příjezdu a postavení stanu jsem ihned skočil do bazénu a bylo to takové osvěžující zpestření výletu. Poté jsem se byl projít v Lacize a podél jezera na místa, kde jsem již několikrát byl. S sebou jsem moc oblečení neměl, tak jsem šel ve funkčním triku, plavkách z bazénu a pantoflích. Měl jsem hlad a chtěl jsem někam na dobré jídlo. Ale myslím, že v tomhle oblečení by mě nikam nepustili, tak jsem si sedl k venkovnímu stánku na pizzu, dal jsem si esspresso, dokončil procházku a šel zpět do kempu. Tady, protože nepršelo, jsem už mohl dobíjet elektroniku z motorky.
Pokud plánuješ výlet do Alp, podívej se na Nejkrásnější alpské průsmyky a vysokohorské silnice.
Třetí den – Garda, Terst a kemp u moře
Ráno jsem dokončil objížďku jezera Garda, což mi umožnilo vidět nádherné výhledy. Vím o tom, že jsou v okolí i nezpevněné cesty, které jsem chtěl projet. Na místě jsem se ale rozhodl, že bude lepší, když se tomuto vyhnu a v budoucnu tam pojedeme alespoň na dvou motorkách pro případ, že by se tam něco stalo. Nechtěl jsem riskovat rozbití motorky nebo zranění na místech, kam by neměl kdo přijet. Pokračoval jsem tedy přes Rovereto do Benátek. Tato cesta byla také jedna z nejhezčích – spousta krásných výhledů, hrobové ticho, hezký asfalt a minimální provoz. Za celou dobu jsem potkal jen několik cyklistů a asi jen jedno auto. Po příjezdu do Benátek, což byla poměrně zajížďka oproti původní trase, jsem si chtěl dát zmrzlinu. Nechtěl jsem ale nechávat motorku o samotě kvůli brašnám, a tak jsem se v Benátkách otočil a navigace mě navedla zpět na původní trasu do Terstu. Cesta tam už byla ve větším provozu, ale stále jsem jel nějakými menšími silnicemi. V Terstu jsem vyhledal kemp a našel jsem nějaký přímo u moře. Po vybalení věcí a postavení stanu v kempu jsem se šel projít po pláži, kam jsem si na chvíli lehl a odpočíval. Po příchodu tmy jsem si šel lehnout do stanu a vymýšlel plán na další den.
Čtvrtý den – přes Slovinsko a Slovensko do Brna
Z Terstu jsem opět vyrazil brzy ráno. Odtud jsem jel už co nejrychlejší cestou přes Rakousko, Slovinsko, Slovensko až do Brna. Za prvé mě tlačil čas, za druhé mě bolela hlava, jelikož jsem byl na cestě od rána do večera. Rakousko jsem tedy rychle projel, stejně tak Slovinsko. To mě mrzí asi nejvíce, jelikož Slovinsko je krásná země a chtěl bych ji poznat více. Přišlo mi, že z dálnice vidím jen krásné lesy okolo. Jen pro upozornění – zde je potřeba dálniční známka, stejně tak v Rakousku. Po příjezdu na Slovensko jsem namířil do Bratislavy, kde jsem nikdy předtím nebyl. Chtěl jsem si ji trochu prohlédnout, tak jsem si ji jen tak projížděl a musím říct, že mě opravdu zaujala. Plánuji ji na motorce navštívit znovu. Podíval jsem se do známého obchodního centra Bory Mall, kde jsem si dal esspresso a pokračoval v jízdě do Brna. Na dálnici se začalo stmívat a já si všiml, že hodně aut na mě zezadu bliká. nevěděl jsem, co se děje, a tak jsem pro jistotu zastavil na benzince. Kontroloval jsem motorku a zjistil jsem, že mi nesvítí zadní světlo – docela problém v noci na silnici a ještě k tomu na motorce. Byl tam nějaký špatný kontakt, protože při zahýbání celým světlem začalo problikávat a chvilkami i svítit. Věděl jsem, že to na místě neopravím a že za chvíli budu v Brně, kde přespím a pokračovat budu za světla. Po zbytek cesty jsem se tedy snažil jet blízko za kamiony, abych před sebou neměl volný prostor a byl alespoň trochu vidět. To byla také nepříjemná zkušenost. Po příjezdu do Brna jsem se spojil s kamarádem, který mě u sebe nechal přespat. Byl jsem tak unavený, že jsem hodně brzo usnul.
Pátý den – návrat domů
Poslední den byla taková rychlovka, kdy jsem odpoledne vyrazil po dálnici domů. Unavený, hodně unavený, ale plný zážitků.
Co mi výlet dal
Tenhle první větší výlet mi ukázal, jaké vybavení opravdu potřebuji na cest a co byla zbytečnost. Věděl jsem, že se příště se budu snažit vyhnout dálnicím – kvůli zážitkům i kvůli pneumatikám. Vzal bych si s sebou vařič, protože kupované jídlo se prodraží a hlavně bych si výlet rozvrhl na více dní, abych si stihl místa i jízdu opravdu užít. Chtěl i lépe naplánovat trasu, napojit se na více průsmyků a užít si i okolí přírodu, případně vyjížďku spojit s návštěvou místní atrakce. A hlavně mi dal spoustu vzpomínek, i když jsem většinu z nich už zapomněl. Ale vždy budu vědět, že i když jsem se toho bál, zvládnul jsem to a minimálně jsem se toho hodně naučil.
Chceš vyrazit na podobný výlet? Mrkni na:
Fotogalerie
A co ty, cestuješ radši rám, nebo v partě? Napiš mi do komentářů.
